Máčka plocholistá

Pokud má rostlina dostatek slunce, nejčastější příčinou úhynu jsou:

1. Hniloba kořenů: Způsobená těžkou, nepropustnou půdou a zimním přemokřením.
2. Hlodavci: Kořeny máčky bohužel velmi chutnají hrabošům a hryzcům. Pokud se rostlina náhle 'kymácí' nebo ztratí vitalitu, zkontrolujte podzemní část. Doporučujeme výsadbu do drátěných košů.

Skvěle vypadá v tzv. štěrkových záhonech nebo prérijních výsadbách. Hodí se k:

• Okrasným trávám (např. kavyly - Stipa, dochan - Pennisetum)
• Třapatkám (Echinacea, Rudbeckia)
• Šalvějím a řebříčkům

Její stříbřitě modrá barva a ostnatá textura vytváří krásný kontrast k jemnějším rostlinám.

Tento název vychází z historického využití rostliny v lidovém léčitelství. Máčce byly připisovány afrodiziakální účinky a věřilo se, že nápoj z ní připravený dokáže zajistit či posílit lásku a věrnost mužů. Dnes se nám líbí spíše věrnost rostliny – na jednom stanovišti vydrží při správné péči mnoho let.

Pro sušení stříhejte stonky v momentě, kdy jsou květy plně vybarvené a otevřené, ale ještě nezačínají hnědnout nebo odkvétat. Sušte je zavěšené "hlavou dolů" na tmavém a vzdušném místě, aby si zachovaly svou krásnou modrou barvu.

Máčka je typická rostlina pro slunná a suchá stanoviště.

• Světlo: Vyžaduje plné slunce. Ve stínu se vytahuje, méně kvetou a její stonky se mohou lámat.
• Půda: Potřebuje propustnou, hlinitopísčitou až kamenitou půdu. Těžké jílovité půdy jí nesvědčí.

Dělení trsů je u máčky obtížné, protože má dlouhý kůlovitý kořen, který nesnáší poškození. Lepšími metodami jsou:

• Kořenové řízky: Odebírají se v zimním období.
• Semenáčky: Rostlina se často sama vysemeňuje kolem mateřské rostliny. Malé semenáčky můžete opatrně přesadit, dokud jsou ještě malé.

Po výsadbě je nutná pravidelná zálivka, dokud rostlina plně nezakoření (prvních pár týdnů). Jakmile se ale máčka uchytí, je velmi tolerantní k suchu a zálivku vyžaduje jen minimálně.

Pozor: Přemokření, zejména v zimě, je pro ni mnohem nebezpečnější než sucho, protože způsobuje hnilobu kořenů.

Sazenice v kontejnerech můžete vysazovat od jara až do podzimu. Důležité je vyhnout se dnům, kdy je půda zamrzlá nebo naopak panují extrémní letní vedra.

• Jarní výsadba: Ideální pro dobré zakořenění před létem.
• Podzimní výsadba: Rostlina stihne zakořenit před zimou, ale vyžaduje dobrou drenáž, aby v mokru neuhynula.

Máčka je na živiny nenáročná. Ve skutečnosti jí přehnojená půda spíše škodí – rostlina pak rychle roste, ale je 'vyčouhlá', má měkké stonky a méně intenzivní modré zbarvení. Pokud máte velmi chudou půdu, stačí na jaře přidat trochu kompostu.

Pravděpodobně se jedná o mšice, které máčku někdy napadají, zejména na mladých výhonech nebo těsně pod květenstvím. V přírodní zahradě si s nimi často poradí slunéčka a sýkorky. Pokud je napadení silné, můžete použít proud vody k jejich spláchnutí nebo ekologický postřik na bázi oleje.

Nemusíte. Suchá květenství máčky vypadají v zimní zahradě velmi dekorativně, zvláště když je pokryje jinovatka. Navíc poskytují úkryt drobnému hmyzu. Řez doporučujeme provést až brzy na jaře, kdy odstraníte staré stonky těsně nad zemí, aby udělaly místo novým výhonům.

Máčka plocholistá není jedovatá pro lidi ani zvířata. Je však třeba dávat pozor na její ostnité listeny a listy, o které se mohou zvědaví psi nebo kočky poranit (např. čumák nebo tlapky). Vzhledem k pichlavosti ji zvířata obvykle sama ignorují.

1. Rozbalte: Sazenice ihned vyjměte z obalu, aby mohly dýchat.
2. Zkontrolujte vláhu: Pokud je substrát suchý, mírně jej zalijte.
3. Aklimatizace: Pokud sázíte v horkém létě, nechte rostlinu pár dní ve stínu venku, aby si zvykla na venkovní podmínky, než ji dáte na plné slunce.

Ano, máčka plocholistá je v našich podmínkách plně mrazuvzdorná trvalka.

• Ochrana: Není třeba ji zakrývat chvojím kvůli mrazu, ale spíše kvůli nadměrné vlhkosti.
• Drenáž: Klíčem k přežití zimy je, aby nestála ve vodě. Pokud máte těžší půdu, je nutná drenážní vrstva ze štěrku při výsadbě.

Ano, má i svou kulinářskou historii. Kandované kořeny se dříve používaly jako sladkost a náhrada zázvoru, mladé výhonky se upravovaly podobně jako chřest. Dnes se však pěstuje primárně pro okrasu. Pokud byste chtěli kořeny konzumovat, museli byste obětovat celou rostlinu, což je u trvalky škoda.