Tužebník Variegata

Tento kultivar tužebníku miluje vlhko. Ideálním stanovištěm jsou proto okraje zahradních jezírek, břehy potůčků nebo místa v zahradě, kde se přirozeně drží voda a půda je podmáčená. Snese slunce i polostín, ale pamatujte, že na plném slunci je jeho nárok na vláhu ještě vyšší. V suché půdě by tato rostlina trpěla a neprosperovala by.

Tužebník není vybíravý, co se týče typu půdy, pokud je dostatečně vlhká. Výborně se mu daří v těžších jílovitých půdách, které dobře zadržují vodu. Půda by měla být také:

• Humózní a výživná
• Hlinitá až jílovitá
• Stále vlhká až mokrá

Naopak se vyhněte písčitým a rychle vysychajícím půdám.

Pěstování v nádobě je možné, ale náročné na údržbu. Protože tužebník nesnáší sucho, v květináči hrozí rychlé vyschnutí substrátu, což by rostlinu zahubilo. Pokud se pro to rozhodnete, zvolte velkou nádobu, použijte těžší substrát s příměsí jílu a zajistěte, aby v podmisce byla v horkých dnech stále voda.

Vzhledem k tomu, že jde o statnou rostlinu, doporučujeme dodržet spon přibližně 50 cm. Pokud osazujete větší plochu, počítejte s hustotou 4 až 6 rostlin na metr čtvereční. Tím zajistíte, že rostliny budou mít dostatek prostoru pro růst, ale zároveň se časem hezky zapojí.

Zálivka je u tužebníku naprosto klíčová. Jeho latinský název Filipendula i české označení napovídají vazbu na vodu. Pokud ho nemáte vysazený přímo v bahnité zóně jezírka, musíte ho pravidelně a vydydatně zalévat. Půda nesmí nikdy úplně vyschnout. V horkých letních dnech na slunném stanovišti bude potřebovat vodu prakticky denně.

Po odkvětu můžete odstranit odkvetlá květenství, což podpoří vitalitu rostliny a zamezí případnému vysemenění (i když u kultivarů to není tak časté). Na podzim celá nadzemní část odumírá. Staré stonky a listy můžete ostříhat buď na podzim, nebo je ponechat jako přirozenou ochranu a ostříhat je až brzy z jara těsně nad zemí před rašením nových listů.

Rostlina vykvétá v letních měsících, konkrétně v červnu, červenci a srpnu. Tvoří bohatá květenství (laty) složená z drobných kvítků krémové až bílé barvy. Květy navíc příjemně voní a lákají do zahrady včely a další opylovače.

Ano, je to plně mrazuvzdorná trvalka. Vydrží extrémní mrazy až do zóny 3a (cca -40 °C), takže české zimy zvládá naprosto bez problémů a bez nutnosti jakékoliv zimní ochrany či nastýlání. Na jaře spolehlivě znovu obrazí.

Tužebník je poměrně vzrůstná bylina. V závislosti na podmínkách a dostatku vláhy dorůstá výšky 60 až 120 cm. Díky tomu se skvěle hodí jako solitér nebo do pozadí trvalkových záhonů, kde vytvoří výraznou vertikálu.

Ne, tužebník není jedovatý. Naopak, je to bezpečná rostlina vhodná i do zahrad, kde se pohybují děti nebo domácí mazlíčci. Jak již bylo zmíněno, je dokonce jedlý a využívá se v bylinkářství.

Nejjednodušším způsobem, jak získat nové rostliny a zároveň zmladit ty starší, je dělení trsů. To provádějte buď brzy na jaře, jakmile začne rostlina rašit, nebo na podzim po odkvětu. Rostlinu opatrně vyryjte a rýčem nebo ostrým nožem rozdělte kořenový bal na několik částí, které ihned vysaďte a důkladně zalijte.

Ano, tužebník jilmový je známá léčivá bylinka. I tato okrasná varianta je jedlá. Mladé listy lze použít do jarních salátů nebo polévek pro jejich zajímavou chuť. Květy se suší na čaj, který má příjemnou vůni a tradičně se používá pro podporu pocení a při nachlazení. Vždy ale sbírejte jen zdravé části rostlin.

Ano, nadýchaná květenství tužebníku jsou krásná i ve váze. Stonky řežte v době, kdy jsou květy plně rozvité. Ve vodě vydrží pěkné přibližně jeden týden. Navíc kolem sebe budou šířit svou typickou sladkou mandlovou vůni.

Na rozdíl od běžného divokého tužebníku je kultivar 'Variegata' ceněný pro své okrasné listy. Ty jsou sytě zelené s nápadným žlutým až krémovým žíháním uprostřed listové čepele. Díky tomu je rostlina dekorativní po celou vegetační sezónu, i v době, kdy zrovna nekvete.

Máme pro vás dobrou zprávu – tužebník je velmi odolná rostlina, která netrpí na škůdce ani choroby. Pokud má zajištěno dostatečně vlhké stanoviště, je prakticky bezúdržbová. Problémem může být pouze padlí, pokud by rostlina byla na příliš suchém místě, kde strádá.