Pelyněk Ludvíkův

Ano, Artemisia ludoviciana se rozrůstá pomocí podzemních oddenků (rizomů) a může se chovat invazivně, pokud má ideální podmínky.

Jak ji udržet na uzdě:

• Pěstujte ji v nádobách zapuštěných do země.
• Použijte kořenové zábrany při výsadbě.
• Nebo jí vyhraďte prostor, kde její divoký růst nebude vadit (např. přírodní partie zahrady).

Méně je v tomto případě více. Pelyněk Ludvíkův miluje chudé, propustné, písčité až kamenité půdy.

• Vyhněte se: Těžkým, jílovitým a mokrým půdám, kde by mu uhnívaly kořeny.
• Tip: Pokud máte na zahradě těžkou půdu, vylehčete ji před výsadbou velkým množstvím písku nebo drobného štěrku.

Pelyněk Ludvíkův je dítě slunce. Vyberte pro něj plně osluněné stanoviště. Ve stínu bude ztrácet svou krásnou stříbřitou barvu, zezelená a stonky budou slabé a vytáhlé. Nebojte se míst s celodenním úpalem, jižní svahy nebo skalky jsou pro něj ideální.

Ne, hnojení se u tohoto druhu nedoporučuje. V příliš výživné půdě nebo při použití hnojiv roste pelyněk příliš bujně, jeho stonky jsou měkké, nedrží tvar a mají tendenci se „válet“ po zemi. V chudé půdě bude rostlina kompaktnější a zdravější.

V prvních týdnech po výsadbě je klíčová pravidelná zálivka, dokud rostlina pořádně nezakoření. Půda by měla být mírně vlhká, ale nikdy ne promočená. Jakmile pelyněk zakoření (poznáte to podle nových přírůstků), zálivku výrazně omezte. Tato rostlina je zvyklá na sucho a přílišná péče jí spíše škodí.

Sazenice pelyňku můžete vysazovat od jara do časného podzimu. Nejvhodnější dobou je polovina května (po „zmrzlých“), kdy je půda již prohřátá.

Postup výsadby:

1. Pokud jste sazenici obdrželi poštou nebo ji měli v bytě, nechte ji pár dní aklimatizovat venku ve stínu, aby si zvykla na venkovní teploty a slunce.
2. Vykopejte jámu o něco větší, než je kořenový bal.
3. Na dno jámy doporučujeme dát vrstvu štěrku nebo kamínků pro drenáž.
4. Sazenici zasaďte do stejné hloubky, v jaké byla v květináči.

Pelyněk Ludvíkův není prudce jedovatý, ale obsahuje látky (včetně thujonu), které mohou být ve velkém množství toxické. Rostlina je velmi hořká, takže ji zvířata obvykle nejedí.

• Pro psy a kočky: Požití velkého množství může způsobit zvracení nebo průjem.
• Pro lidi: Není určen ke konzumaci jako zelenina. Při manipulaci může u citlivých osob způsobit podráždění kůže (kontaktní dermatitidu), proto doporučujeme rukavice.

Řez je důležitý pro udržení kompaktního tvaru:

• Jarní řez: Brzy na jaře (březen/duben) seřízněte celou rostlinu nízko nad zemí (cca 5–10 cm). Tím podpoříte hustý růst.
• Letní řez: Pokud se rostlina začne rozvalovat nebo po odkvětu, můžete ji sestřihnout zhruba o polovinu. Rychle znovu obrazí stříbrnými listy.

Jedná se o extrémně suchomilnou rostlinu. Po zakořenění (první rok) již zálivku prakticky nepotřebuje a vystačí si s dešťovými srážkami. Zalévejte pouze v obdobích extrémního dlouhotrvajícího sucha. Pamatujte, že přemokření je pro pelyněk mnohem nebezpečnější než sucho.

Díky stříbrné barvě tvoří nádherný kontrast s tmavolistými nebo barevně kvetoucími trvalkami. Hodí se do suchomilných záhonů a štěrkových zahrad.

Skvělí sousedé:

• Třapatkovka (Echinacea)
• Šalvěj (Salvia)
• Levandule
• Okrasné trávy
• Rozchodníky (Sedum)

Je to vynikající rostlina pro floristy. Ve váze vydrží čerstvá 5 až 7 dní. Pro sušení sklízejte stonky na začátku kvetení nebo těsně před ním, kdy je olistění nejhezčí. Sušte zavěšené ve svazcích hlavou dolů na tmavém a vzdušném místě. Stříbrná barva listů zůstane zachována i po usušení, což je skvělé do věnců a zimních dekorací.

Ano, je plně mrazuvzdorný (zvládá teploty až do -28 °C i méně).

• Zimní péče: Problémem v zimě není mráz, ale zimní vlhko. Zajistěte, aby rostlina nestála v dolíku, kde se drží voda.
• Střih: Nadzemní část na zimu neodstraňujte, chrání kořeny. Suché stonky ostříhejte až na jaře.

Tento problém má obvykle tři příčiny:

1. Nedostatek slunce: Rostlina se táhne za světlem.
2. Příliš bohatá půda: Nadbytek dusíku způsobuje rychlý, ale slabý růst.
3. Příliš mnoho vody: Rostlina je „nalitá“ a pletiva nedřevnatí.

Řešením je přesazení na slunnější a chudší stanoviště nebo radikální zpětný řez.

Bývá velmi odolný. Díky svému aroma většinu škůdců odpuzuje. Občas se mohou objevit mšice. Nejčastějším problémem jsou houbové choroby (hniloba kořenů, padlí) způsobené špatným stanovištěm – přílišným vlhkem nebo nedostatkem cirkulace vzduchu.

Na rozdíl od pelyňku kozalce (estragonu) se tento druh v kuchyni nepoužívá kvůli extrémní hořkosti.

• Lidové využití: Historicky ho využívali původní obyvatelé Severní Ameriky k rituálním účelům (vykuřovadla) a jako léčivku na různé neduhy. Dnes se používá primárně jako okrasná rostlina nebo do vonných směsí (potpourri).